Úterý, 14. října 2008
Přemýšlím, proč Bordel. Jméno pro výstavu přišlo tentokrát intuitivně, a když se mě na to při vernisáži tu a tam někdo ptal, dostával mě do rozpaků. Bordel se přitom zcela spontánně promítal i do doprovodných jevů: návštěvníkům jsem jako brejlatej profesor při „přednášce“ předal zbytečné informace, jako vegetarián jsem jim zařídil rožněnou krkovičku, plnou chutných akrylamidů, nitridové nakládací soli a dehtových sloučenin, a jako kdysi „alternativní“ rocker jsem je potěšil nekonečným proudem recyklovaných středoproudových Rudových hitů. Ošetřil jsem i stylové podprahové detaily na vlastní osobě, jako byly špinavé nehty, děravé boty, rozepnutý poklopec, beďary na nose – a nevylučuju, že také zápach z úst… Ve vlahém probarveném večeru, přes blok vzdálení od Národní třídy, jsme dělali strašný bordel, čudili jsme do oken a tančili na ulici, takže na nás třikrát musela přijít policie, zatímco o dalších pár bloků vedle střílel jeden Paroubkův kamarád do druhého.
Povedlo se to, a úplně samo. Asi prostě „překypuju bordelem“. Když se teď s odstupem tří dnů dívám, co jsem tím názvem vlastně myslel, jednoznačnou odpověď stejně nenacházím, ale aspoň mezitím zkoagulovalo několik možných variant.