« Zpět na "„Uruguay, Uruguay…“ Nikola Nováková"

Text z katalogu – Peter Sarge Butko

První, co mě napadlo, byla otázka, zdali to na těch obrazech je mořská hladina nebo obloha. Zjistil jsem však, že na některých obrazech jsou oblaka vzhůru nohama, tak jsem si pomyslel, že je to odraz nebe na hladině jezera. Oblaka u oceánu jsou jiná. Pak se mi zdálo, že jsou to detailní pohledy na vodu ve vaně, v níž se koupá dítě, později, že jde o naivní převedení nějaké slovenské obrozenecké básně. Pak jsem pochopil. Jsou to šaty mladé dámy, která se naboso prochází horkou letní Prahou po rozpálených kočičích hlavách, aby už brzo dorazila do Lisabonské čtvrti Graca, kde jsou ještě pálivější. Jenže v zápětí jsem objevil prostor s jeho nekonečností a otevřeností. Zavřel jsem se do něj a užíval si velkorysé táhlosti modré. Nemohl jsem se jí nabažit. Bylo to tím, že mi modrou neustále něco rušilo, zakrývalo, pronikalo, vnucovalo se – dávalo jí to punc. Užíval jsem si to a dlouho poté se uklidňoval, že ještě je. Najednou jsem to byl já. V kavárně Graca jsem se koukal přes sklenici zeleného vína na rozsvěcující se lampióny. Seděla tam pod nimi a voněla, dokud nezmizela. Na ty její šaty dlouho nezapomenu.

Text z katalogu – Peter Sarge Butko

N 50° 4' 58" E 14° 25' 10"