1908 – 1986
Narodila se jako druhá ze čtyř dětí v rodině holiče Antonína Veselého a jeho ženy Adolfíny. Své mládí prožila na Moravě, kde se také vyučila dentistkou a založila si vlastní praxi. Roku 1933 se provdala za plukovníka Bohumíra Zemánka, se kterým přivedla na svět tři syny a dceru. Smrt prvorozeného synka se pro ni stala otřesem, ze kterého se nikdy zcela nevzpamatovala. Rodině vládla jako Velká Matka a tato role pro ni byla v životě klíčová. O to hůře nesla později její slábnutí.
Ještě před svatbou se příležitostně věnovala krajinomalbě, která se však nikterak neslučuje s její pozdější tvorbou. K té dospěla až na prahu padesáti let, v době, kdy její děti odrostly a ona cítila, že její svět se hroutí. Vznětlivou, rozladěnou a bytostně nespokojenou, ji přiměli k tvorbě její synové, kteří na půdě objevili obrázky z matčina mládí. Ve svých prvních temperových malbách se Anna snažila zachytit krásu skutečných rostlin, inspirace realitou ji však nepostačovala. Velmi záhy uvolnila svoji mohutnou imaginaci, která vyplavila napovrch obrazy ukryté v jejím podvědomí. Začínala tvořit vždy brzy ráno, kdy se z automatických gest rodily prvotní formy budoucího obrazu. Během dne je precizovala a doplňovala o stovky a tisíce repetitivních detailů. Zemánkové květiny, přestože se mnohdy mohou zdát na první pohled snad až příliš krásné a dekorativní, působí znepokojivě - vibruje v nich intenzivní energie. Rostlinná forma je jen maskou, za kterou se skrývají autorčiny nejhlubší emoce a touhy. Český autor art brut Zdeněk Košek o její tvorbě prohlásil, že je v ní soustředěna erotika celého vesmíru.
Volba technik byla u Zemánkové poměrně impulzivní. Často si pomáhala kuchyňským olejem, který jí sloužil pro zprůsvitnění pastelů. Tempery a pastel doplňovala detaily provedenými perokresbou a především pak kuličkovým perem. Své pozdější práce perforovala, protlačovala, vyšívala, aplikovala do nich háčkované objekty, pracovala s textilní a papírovou koláží, do kreseb začleňovala umělé diamanty, korálky, flitry. Každý tento prvek měl svůj symbolický význam, byl dalším krokem směrem k dosažení kýžené krásy a dokonalosti, která měla předčít to, co stvořila příroda.
Tvorba se pro ni stala hlavním smyslem života. Nalezla v ní naprosté uspokojení, díky kterému s vnitřním klidem překonávala i takové rány osudu, jako byla těžká cukrovka a s ní související amputace nohou.
Dílo Anny Zemánkové je součástí všech významných světových sbírek art brut, včetně Collection de l´Art Brut v Lausanne či sbírky abcd.
Terezie Zemánková