Filomena Borecká: Průniky
Výstava Filomeny Borecké nese název prÚNIKY, který v sobě skrývá hned několik významů zároveň. Průnik je dynamickým, dobyvačným aktem, je pohybem, který si uzurpuje objekt, či matérii do které proniká. Má tedy erotický podtext, který ale není prvoplánový. Průnik můžeme totiž chápat také jako Mysterium conjunctionis (jak se ostatně jmenuje nejnovější série Filomeniných kreseb) – tedy tajemství vzájemného prolnutí dvou substancí, splynutí Jin a Jang v jedinou, harmonickou unitu. A v neposlední řadě – průnik v sobě zahrnuje slovo únik a asociuje tak překračování limitů, přesahování do jiných dimenzí či vyváznutí ze všední reality.
Všechny tyto složky jsou obsaženy také ve Filomenině nejnovějších pracích, které jsou samy o sobě průnikem dosavadních autorčiných tvůrčích tendencí. Sama Filomena svoje kresby označuje jako alchymické. Činí tak v souladu s původní ideou alchymie, která byla postavena na snoubení materiální a duchovní podstaty jevů, spojovala chemii s metafyzikou, fyzické s mystickým, exaktní s intuitivním. A takový je také princip tvorby Filomeny Borecké, která stírá hranice mezi pudovým a intelektuálním a propojuje fyziologické procesy s psychickým prožíváním.
Zásadní je pro Filomenu dech. Dech je projevem života, je jeho nejosobnější, nejintimnější podstatou. Odráží naše emoce: Výdechem se vydáváme, nádechem přijímáme, při napětí dech zatajujeme, zrychlujeme jej při vzrušení, oddechujeme úlevou, nadechujeme se k činu... Kresby puzené v rytmu jeho dechu jsou dynamickým záznamem autorčiných vnitřních procesů. Evokují pohyb. Ten je v sérii Mysterium conjunctionis ještě umocněn použitím fosforeskující pastelky, jejíž světélkování vyvolává dojem, jako by nakreslená hmota po papíru skutečně proudila.
Přestože Filomenina tvorba je intelektuální, až filosofická, vykazuje autenticitu a obdobnou morfologii jako některé kresby spiritistických médií. Příbuznost můžeme vytušit především s okruhem podkrkonošských medijních kreslířů, jako byl Josef Kovář, Hugo Hasman či Rofelin, nebo moravská autorka Cecílie Marková. U Filomeny se ale nejedná o mediumnitu spiritistickou, ale uměleckou, tedy o hypersensitivitu a schopnost hlubinné introspekce, které jsou obohaceny o intelektuální koncept. Právě vnitřní zdroj inspirace činí z Filomeny Borecké zcela originální umělkyni, jejíž dílo úspěšně uniká vymyká módním trendům. Tvorba pro ni totiž není poslušným následováním aktuálních tendencí, ale přirozeným autentickým projevem života, jako je dech.