28. května — 26. června 2010
Společným rysem skleněných plastik Evy Vlčkové je tvarová úspornost, v mnohých dílech z posledních let dovedená až na hranici minimalistického vyjádření. Je spojená s potlačením prvoplánových efektů lesků skla prostřednictvím matování povrchů. Autorka tak dosahuje velmi intimního výrazu, barvy se uplatňují v měkkém světle, prostupujícím zdánlivě zevnitř tvaru.
Její práce v sobě nesou vnímaný pocit vyrovnaného klidu a utišení dramat. Často mají více či méně vzdálenou podobu sevřených drůzovitých staveb, bran, kterými prostupují prostory. Jako by zhmotňovaly do formy plastiky touhy po místu soukromého bezpečí, kam se lze uchýlit před pocity pochybností, zmatků a deziluzí.
Ivo Křen
kurátor sbírky skla Východočeského muzea v Pardubicích
(květen 2010)