„Krása světa je skrytá. Tisíce pohledů ztrácíme marně, poněvadž nedovedly uviděti svět v okresích jejího proměňujícího a očišťujícího záření. Neznáme celého bohatství vlastních svých krajin. Sotvaže v slunci svého poledne dovedeme se orientovati podle svého stínu o tajemných světových stranách.
Po šesti dnech práce a budování světa je krása sedmým dnem duší. Je harmonickým oddychnutím věčné vůle, tvůrčím pohledem, jenž se rozletěl všemi budoucími vesmíry, rozkvétajícími ze zrní prvních hvězd, a shledal, že všechno je dobré, zářícím pohledem, nesnesitelným smrtelnému, zachyceným věčností, ležícím až do času, na všech světech.“
Otokar Březina – Krása světa
Nalevo je průhled do domu, uprostřed schne na zahradě prostěradlo, vpravo, trochu vzadu, ošetřuje muž ovocný strom, dozadu se rozprostírá volný prostor krajiny s ovocnými stromy. Je jasný den, s několika malými mráčky, v domě i na zahradě si hrají malé děti – andělé. Vedle nich sedí jejich matka, otec se pohybuje zahradou. Toto je kompoziční schéma obrazu Jana, schéma, které pomocí viditelných prvků chce zobrazit neviditelné – Božího ducha a Boží světlo.
Cesta k tomuto obrazu je však dlouhá. Výstava ukazuje jednotlivé fáze příprav, které vedou k tomu, aby obraz plný jasu a naděje mohl vzniknout. Postup práce na jeho obrazech pochopíte u umělce v ateliéru. Prvotním impulzem jsou jeho skicáky, plné kombinací pohybů postav v různém světle a v architektonicky rozmanitých prostředích – ty mu slouží jako stálý zdroj inspirace, z níž čerpá při svých úvahách o přesných kompozicích. Po této fázi následují větší lavírované kresby a akvarely, kde už se Jan ke konečné kompozici přiblíží o trochu více. Ale ani tyto kresby nejsou defnitivním kompozičním principem, který by se mechanicky přenesl na plochu obrazu, ale jenom pomůckou k tomu, jak s budoucí kompozicí pracovat. Samotný vznik obrazu je i po této přípravě velice pracný a dlouhý, a ačkoli má Jan celoživotní zkušenosti s tvorbou, nijak mu jeho práci neulehčují, spíše naopak, protože jeho nároky na dokonalost vlastního díla se stupňují.
Umělec se svojí tvorbou zodpovídá Bohu a je jedno, komu přitom slouží. Jan Knap je služebníkem Božím.
Pavel Piekar