Vážení přátelé,
Sešli jsme se na výstavě Renáty Drábkové, která nese podtitul „Znovuzrození“. Tento název v sobě skrývá mnoho významů.
V prvním plánu je překladem Renátina latinského jména, které doslova znamená „Znovuzrozená“. Zároveň se vztahuje ke znovuobnovení jejích výstavních aktivit, jejichž cyklus zahajujeme právě touto expozicí. Lze říci, že v našem společném výstavním programu se budeme vracet nazpátek. Zatímco na výstavě zde v galerii Havelka představuje Renáta svoje poslední práce, v Nové síni v příštím roce bude prezentován průřez její dosavadní tvorbou a v následné výstavě v olomoucké galerii Caesar, kterou jsme nazvaly Bestiář, se budeme soustředit na ústřední téma, které se jejím dílem prolíná, tedy na ztvárnění imaginativní fauny.
Poslední význam titulu Znovuzrození je symbolický a váže se ke znovuzrození osobnosti autorky prostřednictvím tvorby.
Renáta studovala scénografii na pražské DAMU, ale k volné tvorbě ji inspiroval až pobyt v Indii. Přestože se příklon k východním filosofiím a meditačním technikám se může v současné době jevit jako poněkud módní záležitost, pro Drábkovou je zcela přirozenou intimní cestou sebeobjevování. Na této cestě se pohroužila do hlubinných přírodních procesů, dostala se na dřeň organickým i duchovním vrstvám existence. Její kreativní akt se blíží tvorbě autorů, které zařazujeme do art brut, umění v surovém stavu, především pak medijním kreslířům. Spontánní práce s primárními energiemi v posledním období vykrystalizovala do jednoduché linie, kterou Renáta dokonce někdy vytváří symetricky oběma rukama, jak se ostatně můžete přesvědčit na této výstavě.
Papír pro Drábkovou není pouhým podkladem, ale stává se plnohodnotnou součástí díla, ba dokonce často i jeho východiskem. Autorka akcentuje transparentnost a delikátní strukturu ručních papírů dovezených právě z Indie a organicky je propojuje s kresbou. Dekorativnost zpracování dílu neubírá na významu, naopak podtrhuje jeho symbolické vyznění.
Renáta Drábková - na rozdíl od hlavního proudu současného umění - nepracuje s konceptem, provokací, citací či nápadem. Její dílo se rodí spontánně z jejího podvědomí a zároveň aktivuje podvědomí diváků – dráždí emoce a působí na naši archetypální paměť. Přesto – nebo možná právě proto – že se vymyká módním tendencím a proudům stejně jako prvoplánové líbivosti, je Drábková na české výtvarné scéně pozoruhodným zjevením, o kterém bezesporu ještě uslyšíme.