Josef Mžyk
Obrazy | Životopis
1944 (2. 2.) narozen ve Vídni jako jedno z dvojčat. Otec - letecký inženýr Werner Hammerschmiedt (+ 1956). Matka Anna se koncem války přestěhovala do Opavy, kde se roku 1959 provdala za Rudolfa Mžyka; synové dostali adoptivní jméno "Mžyk".
1962-1966 studium na Umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti na oboru monumentální a dekorativní malby. Vytváří cykly romantických perokreseb (stromové aleje, hřbitovy), prostoupené tíživou melancholií. Romantismus jej přivádí také k šermu, kterému se věnuje celoživotně (na doprovodných fotografiích ve skriptech dr. Pavla Plcha předvádí šermířské pózy v kostýmu ze Shakespearova dramatu Romea a Julie; více než 20 let spolupracoval při výuce šermu na pražská divadelní fakultě). Pro jeho školní malířské kompozice je příznačný odtažitě dekorativní, plošný styl a světlá, bohatě diferencovaná barevnost. Tato malba z první poloviny šedesátých let 20. století - bez znalosti americké malby - je z formálního hlediska utvářena na principech, jakými se vyznačuje americký pop-art!
1967-1973 studium na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Vojtěcha Tittelbacha, pak na grafické speciálce Ladislava Čepeláka. Vytváří expresívní, monochromní malby s figurální tématikou (převážně portréty) a dynamické kresby, převáděné i do techniky suché jehly a litografie. Studium ukončil cyklem barevných, plošně koncipovaných litografií. Po absolutoriu se zabýval litografií i serigrafií.
1968 ve Vatikánu v kostele sv. Anny svatba s Marií, studentkou filozofické fakulty Univerzity Palackého (oboru historie, teorie a výchovy umění). Pod dojmem pobytu v Itálii vznikají fantazijní dějové vize z městského interiéru nebo práce s biblickou tématikou. Vzniká i série kresebně uvolněných litografií, ale vedle toho i suchých jehel utvářených deskriptivně přesnou kresbou, zachycujících scény z každodenního života.
1969 narození dcery Alice. Autor vytváří cyklus expresívních kreseb a litografií a téma Matka, Dítě, zabývá se i portrétní tvorbou.
Počátkem 70. let dominuje tematika toalet, v nichž je kladen důraz na barevně kompoziční řešení grafických listů.
1972 výměnný studijní pobyt na tbiliské Akademii výtvarného umění v Gruzii. 1973 narození dcery Kláry. V 70. letech dochází k navázání na práce z dob středoškolských studií: pop-artistní vlna podpořila Mžykovu malířskou tvorbu, prostoupenou novou monumentalitou a údernou, plošnou barevností. Vzniká cyklický soubor obrazů zachycujících předměty z denního života (křesla, žena a její toaleta, zátiší). V grafické tvorbě na závěr studií, ukončených roku 1973, se jako jeden z prvních v Čechách věnoval serigrafii s dominujícím barevně plošným řešením (cykly Žena).
1974 tvorba obrazů bez přípravných kreseb, malovaných s důrazem na barevně kompoziční řešení - s absencí figury. Dominujícím tématem se stávají Stroje (počítače).
1974-1975 vyučoval kresbu na Střední průmyslové škole grafické v Praze. Vytvářel odosobnělé kresby integrovaného, vybroušeného stylu: Disciplinovanost vůle, spjatá s kontemplací, je příznačná pro pečlivé, kultivované práce s vegetativní i figurální tématikou. Podkladem malby se stávají pečlivé, propracované kresby; obrazy získávají na kompoziční i kresebné složitosti.
1975 první samostatná výstava v Mánesu v Galerii mladých (tematika Křesla, Toaleta). Vernisáž neproběhla bez problémů - z předsednictva Svazu výtvarných umělců vycházely signály o projednávání zákazu výstavy, vybočující z linií socialistické tvorby. Úměrně situaci výstavu veršem a tanci spoluzahajoval svérázný model z pražské Akademie výtvarného umění, Jožka Mrázek-Hořický. Od roku 1976 má svobodné povolání, věnuje se malbě a grafice. V jeho ateliéru Na mlynářce v Praze - Košířích (kde dříve údajně maloval Václav Brožík) a zejména v dalším ateliéru ve vile v Hradešínské ulici na Vinohradech začaly být pořádány výstavy nekonformních umělců a mladých autorů (A. Šimotová, S. Kolíbal, J. John, J. Svobodová, S. Zippe, výstava 10 malířů, Konfrontace ad.) a byly pořádány přednášky. Výstavy navštěvují americký velvyslanec v ČSSR, francouzský kulturní atašé, ale také ředitel Národní galerie a na druhé straně řada známých disidentů.
1981 začíná vytvářet monumentální realizace pro architekturu technikou malby polyuretanovými barvami na hliníkové desky. První realizace - monumentální malba Zahrada - (vytvořená jemným japonským štětcem polyuretanovými barvami) pro Domov důchodců v Praze - Bohnicích.
1981-1982 studium na École des Beaux-Arts v Paříži v ateliéru profesora Oliviera Debré. První samostatná výstava v Paříži a účast na kolektivních výstavách v Paříži a jinde ve Francii. Francouzský pobyt, ale také prostředí vinohradského ateliéru ovlivnilo atmosféru obrazů: estetické principy jasu a barevné harmonie promítající se v cyklech Zahrad.
1984 další půlroční studijní pobyt v Paříži, s účastí na výstavě stipendistů.
1985 - 1986 samostatná putovní výstava po Francii - Paříž, Nimes, Caen, Rouen, aj.
1987 začíná soustavnější knižní i časopisecká ilustrační tvorba. Dochází k odklonu od iluzívnosti směrem dynamické malbě polyuretanovými barvami na kartón : převládá gestická složka tvorby, údernost, deformace a nedokončenost, podmíněná subjektivní motivací.
1990 v Mžykově malbě nastává výraznější změna, vedoucí k rytmizované organizaci abstraktních forem. Plošná, výrazně barevná plocha je ohraničována s kresebnými liniemi. Vzniká řada obrazů s prostupujícími se vegetativně-organickými prvky. Podobně jako v 80. letech celá 90. léta pokračovaly každoroční cesty do Francie.
1992 po restituci vily v Hradešínské ulici č. 2 Mžyk dostává písemnou nekompromisní výpověď z ateliéru od nového majitele, ing. Martina Kubelíka, aby uvolnil místo rakouskému malíři.
1992 Mžyk začíná pracovat v malých prostorách dřívějšího ateliéru Jiřího Koláře v Nekázance 10 v Praze. Vzniká řada obrazů z cyklu komiks.
2001 studijní pobyt v USA.
2003 Mžyk začal působit v ateliéru (po Václavu Boštíkovi) v Pařížské ulici č. 7 v Praze.
Dcera Alice, historička umění, působila jako kulturní atašé Českého
velvyslanectví ve Švýcarsku, nyní v Německu.
Dcera Klára je sochařka a malířka, Mžyk s ní opakovaně vystavoval.
Manželka doc. PhDr.Marie Mžyková, CSc., historička umění, vydavatelka
a šéfredaktorka časopisu Cour d´honneur /hrady, zámky, paláce.
Její specializací je francouzské umění a dále malířství 19. století.
CENY
1986 - Zlatá mísa - dva obrazy pro československý pavilon EUROFLORA,
Janov (Itálie; architektonická spolupráce arch. P. Zeman.
1996 - Masarykova cena za malbu, udělená Českou akademií věd.